Vinný lis u kostela

Od středověku byly pro lisování hroznů používány dva základní typy lisů. Velké kládové lisy se více používaly spíše na velkostatcích. V selských usedlostech byly obvyklé lisy vřetenové a používaly se ještě v 1. pol. 20. století. 

Vřetenový lis se skládá ze dvou vysokých sloupů zvaných klanice, které jsou postaveny kolmo a udávají výšku celého lisu. Do klanic jsou zapuštěny dva silné trámy, jeden nahoře, druhý dole. Horní trám se nazývá hinšt, dolní kláda či grunt. Klanice, hinšt a dolní kláda vytvářejí tedy rám lisu. V hinštu je dřevěný šroub s různě tvarovanou hlavou (matkou). 

V hlavě šroubu jsou 4 otvory, do nichž se zasunuje sochor, jímž se otáčí vřetenem. Běžnější způsob otáčení vřetenem spočívá v tom, že sochor je na jednom konci zasunut do dvou otvorů v šroubové matce a na druhém konci spojen provazem s otáčivým sloupem (vratidlo, rumpál), který je zasazen do podlahy a stropu lisovny. Otáčením vratidla krátkou tyčí, která je do něho zasunuta, se uvádí šroub přes provaz a sochor do pohybu. 

Součástí lisu je také dřevěná mísa, která je zasazena do spodní klády. Na bocích mísy stojí laťkové branky. Mezerami mezi nimi může mošt volně odtékat otvorem na čelní straně mísy. Na branky se položila krátká prkna sbitá do obdélníkového tvaru, na něm křížem 6 až 9 pravidelných dubových hranolků a na ně se položil opět příčně 1 trámek (pastorek), který přenášel tlak vřetena na hrozny